Otázky a odpovědi

Kdy uvažovat o návštěvě psychologa?

• Jestliže Vás něco trápí a delší dobu marně hledáte východisko; jestliže v sobě něco dusíte; jestliže nechcete svými starostmi „zatěžovat“ své blízké nebo ve Vašem okolí není nikdo vhodný na jejich sdílení; jestliže máte pocit, že Vám již docházejí síly; jestliže jste vystaveni náročné a obtížně zvladatelné životní situaci; jestliže problém nezvládáte vlastními silami … Rozhodně není na místě obava, že by Váš problém mohl být příliš malicherný, abyste s ním „obtěžovali“ odborníka. Věřte, že je lepší přijít raději dříve než později.

Já nejlépe vím, co se svým životem, tak proč chodit k psychologovi?

• Ano, my sami jsme těmi nejlepšími experty na vlastní život. Jenže někdy mohou nastat těžké, až vyloženě krizové situace a pak je zcela normální, že se člověk v problému doslova „topí“. V takové situaci člověk zpravidla nemívá potřebný nadhled, naopak se může cítit jako v tunelu či v jámě, kdy nevidí cestu ven. Pak je užitečné probrat situaci s nezatíženým odborníkem, který dokáže nahlížet na problém z více úhlů a pomoci s hledáním možných řešení. V partnerských vztazích se nezřídka stává, že partneři mají vztahové koleje natolik zajeté, že se cyklí ve vzájemné nespokojenosti a netuší kudy ven. Pak je také namístě obrátit se na odborníka, který stojí mimo jejich bludný kruh nespokojenosti.

Když půjdu k psychologovi, znamená to, že jsem slaboch nebo rovnou „blázen“?

• Když si máte poradit s těžkým nákladem, můžete poprosit někoho, aby Vám jej pomohl nést; někdy ho lze rozdělit a odnést po částech, jenže i těch může být tolik, že byste se uběhali. Člověk má omezenou kapacitu fyzické síly a každý rozumný člověk pochopí, že například tunový trezor sám prostě neunese. Zrovna tak je tomu se zátěží psychickou, jen chybí ta jasná a přesná stupnice míry. Někdy nám život naloží na bedra "tunový trezor" v podobě těžké životní události a je důležité mít kolem sebe někoho, kdo nám ji pomůže nést. Jindy se zase může takových méně těžkých starostí nakupit více najednou, až se z toho jednomu podlamují kolena. Ani pak není ostudou vyhledat pomoc. Není to výraz slabošství, natož bláznovství; za „blázna“ by měl být spíše ten, kdo se domnívá, že zvládne unést tunový trezor :-).

Nikdy jsem u psychologa nebyl, jak takové setkání vypadá?

• První setkání je především vzájemným seznámením klienta/klientů (v případě páru či rodiny) a psychologa a ujasnění důvodů jejich návštěvy a jejich očekávání. Klient si ověří, zda mu způsob práce psychologa vyhovuje či nikoliv. V náplni práce psychologa není předepisovat léky, nýbrž pomáhat klientům vyznat se v jejich tíživé situaci, hledat s nimi cestu ven, případně je doprovázet na jejich cestě a pomoci jim tak nést jejich „kříž“. Jak pak budou případná další setkání vypadat, se odvíjí od konkrétních důvodů jejich návštěvy a aktuální situace.

Jak dlouho trvá jedno setkání?

• Přichází-li za mnou klient sám, bývá délka sezení zpravidla hodinová. Dostaví-li se pár či rodina, je určitě třeba počítat s časovou dotací v délce 90 minut, aby byl zajištěn dostatečný prostor pro všechny zúčastněné.

Kolik bude třeba návštěv?

• To nelze obecně říci. Někdy stačí jedna konzultace, jindy je na místě déletrvající terapie, záleží na důvodech, které Vás k psychologovi přivedly, a na aktuální situaci. Vždy je to ale předmětem vzájemné dohody.

Dozví se někdo o mé návštěvě u psychologa, např. zaměstnavatel či obvodní lékař?

• Vzhledem k tomu, že nejsem smluvně vázána s žádnou zdravotní pojišťovnou, nevedu o klientech žádné záznamy, a mohu tak zaručit naprostou anonymitu. Je pro mě samozřejmostí dodržovat základní etické pravidlo mé práce, tj. povinnou mlčenlivost, všechny získané informace považuji za přísně důvěrné. Jedinou výjimku tvoří ze zákona daná oznamovací povinnost, kterou mám v případě spáchání trestných činů vyjmenovaných v § 368 trestního zákoníku.

Můj problém se týká partnerského života, ale partner odmítá jít se mnou k psychologovi, má smysl přijít sám?

• Určitě. Jestliže byla partnerovi nabídnuta návštěva odborníka, dostal tak možnost volby. To, že odmítl, je sice škoda, ale nemá smysl nikoho nutit, navíc není nikde psáno, že v budoucnu své rozhodnutí nepřehodnotí. I přesto můžete přijít sami, i tak lze udělat velký kus práce. A nemusíte pak v budoucnu litovat, že jste „strkali hlavu do písku“ a neměli snahu aktivně problém řešit.